poslední touhy

3 hodiny ráno
a noc je pořád trochu zmatená
ví že /bezpečnou náruč nabízející/ rozednívání
ji brzo vystřídá

nepopsatelné pocity
vítr si pohrává
s obrazy schizofrenních hříchů

staré lásky se vrací k sobě
usínají s propletenými těly
první kapky dopadají na okna
vyznání lásky se dnes nehodí

/večer zasvěcený pouze jednorázovým dotekům
vzdechům které zmizí s ranním oparem nad městem
pocitům které zapomeneme až z polštáře vyčichne
jeho vůně/

čiré zoufalství v rozbouřené mysli

poslední útěchu nacházím v kafi
s ubohou chutí
/tvůj klín je mi nedostupný/

co je nebe?
usínám a za oknem
padá bezútěšný déšť