Labuť

Já již nechci být jak labuť za soumraku,
která pluje tmou a steskem zmírá,
že lásku ztratila, že sama je zas,
že nemůže dál, že chybí ji síla.

Tys dnes životem mým a nadějí velikou,
která sílu mi dává, můj život již není tmou,
ale sluncem, které hřeje,
sluncem , které neustává.

Již nechci být labutí, co steskem hyne,
co za šera pluje tmou a závidí jiné.
Vždyť ty jsi má láska a nikdo mne nenutí
jen my dva vnímáme tu píseň labutí.