můra

barvu měnící oči
reklama na upřímnost plná lží
nepatrné chyby uvnitř
žlutých tulipánů

zoufalství trhající zevnitř
a plné popelníky
zrzkám patří svět
a hlavně jejich úsměvům

bohem je poezie
jsme děti iluzí
jsme děti bez matek
a bez možnosti odpuštění

pláčeme nad politým kobercem
vypalujeme si díry do srdcí
nikdo nás nedrží
nic nás nezdrží
chceme víc
dojít třeba až nakonec
jenom stále jít

máme strach že zmizíme
a všichni zapomenou
že nikdo už nebude plakat
nikdo se nebude smát
kvůli nám a pro nás

trhám sedmikrásky v houpavé depresi
počítám na prstech zbývající dny
můra poletující mi před obličejem
směje se mi do očí

nemám sílu se před ní bránit
je silnější a větší
je krásnější
a navíc umí létat

přijde jí to k smíchu