Kamínek pro štěstí

Uprostřed potůčku leskne se zlato,
oblázek malinký stojí mi za to,
nohy si namočit, vodou se brodit,
ten kamínek malinký mohl by se hodit.

Tak ruku ponořím, ve vodě hledám,
ten krásný oblázek nikomu nedám,
na dlani leží mi, leskne se, třpytí,
ten kousek nerostu mě za srdce chytí.

Je to jen kamínek, však co v sobě skrývá,
dalekou minulost jak to tak bývá,
mohl by vyprávět, však ústa nemá,
tak jeho krása zůstane němá.

Sevřu jej do dlaně, hezky mě chladí,
je teď již jenom můj, možná to vadí.
dám si jej do kapsy a držím v pěsti,
třeba mi kamínek přinese štěstí.