Sonet neumírající naděje
 15.04.2009
5
1691 (26)
0
Ne, neproklínám vyvolenců stratu,
větev poznání, nedozrálé hrušky,
hada a struny ostnatého drátu,
vítězný tváře škleb co hyzdí bůžky

ne, nemíjím dlaň uplakané družky
lomený kříž nepřipnu na kravatu
když rajských cest se rozvírají nůžky
přístav srdcí jak opouštíme v chvatu

Tu verš a náhody, kolem nichž jsme šli
ti psávaly slovo „láska“ na mašli
v polotmě, polotónech a potají,

snad mříže zloby to slovo rozbije
Za okny, kde odkvétají fuchsie
zas spatřit tě, pak netoužím po ráji
 20.04.2009 08:18
setkání je vždycky možné..
 15.04.2009 20:24
:-)..hrušky..fuchsie..
 15.04.2009 20:20
Každý komentář by tyhle verše zkazil. Proto - bez komentáře.
 15.04.2009 19:08
Tvé verše jsou jak luny záře,
zde není třeba žádné komentáře...
 15.04.2009 18:52
v okouzlení srdce utápí se v nachu,
jak v západu slunce obzor, včely, mušky,
zproštěni pout i zbytečného strachu
jsme kyselé i sladké dvě nedozrálé hrušky:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.