Zahrada snů

ta zahrada měla svoje jméno
a dosud snad to jméno má
sem přání smělé bylo zasazeno
pak živila je touha bláhová
však přání vzešlo a objevil se květ
teď obávám se vichřice či přívalu sněhu
a nechci obracet se zpět
jak za falešnou mincí, co dána do oběhu
že z touhy bláhové vzejde jen květ planý
barvami zářící a krásný na pohled
však všemi posmívaný
já pravdu znám, to naposled
vzkvetlo mé smělé přání
a pocit mám, že lze mi závidět
můj vzácný květ, byť s obavou mi daný
tou zahradou, jen sen zná její jméno
tak oči zavírám a dýchat nechci ani
by šeptem snad nebylo prozrazeno
zahrady jméno, kam vstup je zakázaný