|
... rozjímání ...
|
Ve tmě slyším Tvůj tichý dech,
šumící mořská hladina,
vlasy máš jak vlhnoucí mech,
nastává půlnoční hodina.
Nemůžu spát a měsíc nás hlídá,
ve tmě hledám Tvoji ruku,
na moje doteky neodpovídá,
bojím se dělat více hluku.
Tvé tělo voní mi po růžích
co jsi mi dneska přinesl,
vždycky nám lásku utuží,
kytka – takový nesmysl.
Prošel jsi dneska duší mou,
v srdci zanechal stopu,
naše těla se spojí tmou,
tančíme na stejnou notu.
šumící mořská hladina,
vlasy máš jak vlhnoucí mech,
nastává půlnoční hodina.
Nemůžu spát a měsíc nás hlídá,
ve tmě hledám Tvoji ruku,
na moje doteky neodpovídá,
bojím se dělat více hluku.
Tvé tělo voní mi po růžích
co jsi mi dneska přinesl,
vždycky nám lásku utuží,
kytka – takový nesmysl.
Prošel jsi dneska duší mou,
v srdci zanechal stopu,
naše těla se spojí tmou,
tančíme na stejnou notu.
16.12.2015 15:33
Taky jsem dával rád květiny, i mimo obvyklá výročí! Prostě jsem řekl: Potkal jsem ji a byla tak krásní, že jsem se s ní už nedokázal rozloučit. Tady ji máš! :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.