A5

Kdo neprožil, nepochopí.
Jak dlouho může trvat
než se člověk potopí
na dno, odkud není návrat?
Až do míst bez odrazu,
jak na Blakeově obrazu.

Když optimismus se přehání.
Blesky vyvolávají hromy.
Když poté přijde zklamání.
Zevnitř ničeny jsou mladé stromy.
A ty nevěříš jejímu dotazu
s příchutí podrazu

Jsi blízko.
Chceš dále.
V těle úzko -
neustále

Často pozbýváš své vědomí,
dost dobře nechápeš:
K čemu je ti svědomí?
K čemu pravda, k čemu lež?
A víš, že ceněna je i snaha,
ale nezvládl bys pověst vraha

Ve chvílích vzývej naději.
Ve chvílích, kdy všechno zhasne.
Ty ale raději
píšeš hloupé básně
A v představách ti zvony zní
chceš být šťastný, chceš být s ní.

Chceš ji.
Chceš to.
Tu zmiji.
I to zlato.

Když přidává vlnu k vlně
při své hrdé chůzi.
Tak nebezpečně a ladně
jak umějí snad jen múzy.
A tvůj přístav chladně proráží
se sílou a kuráží.

Vydrž!

Ta slova jsou ze života.
Ta slova nejsou zpověď.
Já zde jsem svým katem.
Já zde nejsem oběť