|
(Z.)***
|
Ano, už vím, co bych chtěla:
Jen tak dát si hlavu na tvé rameno,
tvou písní bych na chvilku zněla
a řekla bych: „Díky, moje proměno.“
Řekla bych:“Okamžiku, děkuji,
jsi nádherný!
Já jen tobě věrnost slibuji,
A věřím, že i ty budeš věrný…“
Nemusím hned ztrácet dech,
klopýtat a v chůzi snít.
Stačí najít na cestě mech,
nadýchnout a prostě…..jít.
07.03.2009 23:23
Z Tvojí básně o mechu
chvilku byl jsem bez dechu,
pak pro svoji potěchu
propadl jsem Tvému snu...
chvilku byl jsem bez dechu,
pak pro svoji potěchu
propadl jsem Tvému snu...
03.03.2009 07:15
Hezká představa. Opravdu to připomíná, alespoň mně, pohádky z mechu a kapradí...
03.03.2009 05:48
Panenka a motýl co ji stíhá,
ten sotva chvíli posedí,
dojemně jak praví kniha
pohádek z mechu a kapradí
ten sotva chvíli posedí,
dojemně jak praví kniha
pohádek z mechu a kapradí
02.03.2009 08:23
Tvé básně mě vždy nutí víc přemýšlet, o tom co chceš říct..a o životě a tak dále....ty neveršuješ, ty opravdu píšeš básně...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.