|
|
Zrádné jsou ty dny,
kdy zima v jaro přechází.
Jak skryté kameny,
ve vysoké trávě.
Přes které klopýtáme cestou k lesu,
dívejme se lépe pod nohy.
Ať vidíme.
Ať neklopýtáme.
Naučme se ovládat své vzdory,
přes okno prohlížím sí přecházející den,
ale vidím velmi málo,
spíš jen slyším pubertální smích ,
malých slečen.
Je to neuveřitelné jak se doba pohla,
a je to také nebezpečné.
Jako by rána do ticha vtrhla.
a hladově se rozhližeje,
hledá co by ještě zničila
Přicházi až k člověku,
člověk je po ni mrzutý,
člověk je po ní rozezlen,
člověk je po ní naštvaný
ale nejvíce je ztracen.
kdy zima v jaro přechází.
Jak skryté kameny,
ve vysoké trávě.
Přes které klopýtáme cestou k lesu,
dívejme se lépe pod nohy.
Ať vidíme.
Ať neklopýtáme.
Naučme se ovládat své vzdory,
přes okno prohlížím sí přecházející den,
ale vidím velmi málo,
spíš jen slyším pubertální smích ,
malých slečen.
Je to neuveřitelné jak se doba pohla,
a je to také nebezpečné.
Jako by rána do ticha vtrhla.
a hladově se rozhližeje,
hledá co by ještě zničila
Přicházi až k člověku,
člověk je po ni mrzutý,
člověk je po ní rozezlen,
člověk je po ní naštvaný
ale nejvíce je ztracen.
souhlasím..:-(...dá se nad tím zvítězit, ale někdy to dá zabrat, že?..pěkně ztvořeno :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Konec zimy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pouštní obraz
Předchozí dílo autora : Oči
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

