Prám

Kdy přijdeš, lásko má?,
snad můžu ti tak říct(?),
až v doteku spících slov
ožije půlměsíc…

Na tváři hořkost dnů,
ze kterých zbyl jen prach.
Až přijdeš, poznám tě
přes pochybnost a strach?

V údělu mém dlící noc
snad rozpustí se snáz,
když důvěry silná moc
prohřeje můj hlas….

Už zase přichází
ten pochybností jed!
V srdci se mi prochází
a prostírá svůj pléd.

Ach, touho marnosti,
jak dobře já tě znám…
Přesto i v tvé blízkosti
vyrobím si prám…


Prám z písní a z vlnek zurčení,
přes hlubin temnou tvář.
Dám sbohem strasti hučení,
dám úsvit
pod
polštář!