My lidé hříšníci

My lidé hříšníci,
nad činy plačící,
při svatých kázáních
svíráme ve dlaních
věčná boží slova.
A slibujeme marně,
že zítra začnem znova.

My hříšní tvorové
soustavy nervové
nejvíce vyspělé.
Nejednou jednáme
hloupě a zbaběle.
Bůh nad tím zapláče,
ďábel se zasměje.

My lidé hříšníci,
v zázraky věřící,
ničíme bez viny
domov náš jediný.
Smrt malých beránku
se v barvě červánků
nevinně zračí.
Kam ten svět spěje?
Kam náš svět kráčí?

Pověz mi Satane,
kdy konec nastane?
Že by už nebyl v nedohlednu?

Ve spásu věříme,
ačkoli tušíme,
že brzy klesneme ke dnu.