Objetí v tvém pojetí...

(už jen proto mi to asi chybí)

Lizzzie

21.11.2008

básně/láska

966(30)

Pamatuju si...
Povídal...
Povídal o mně a pro mě...
.
Žmolky
žloutnou do žluta

Modrá planeta,
její modrozelená závist

Křečovité křiklavé barvy,
berou skřivanům jejich hlas

A tak bíločerný čas
čaruje svou časovou čarou

Rudé srdce buší

do hloubky, kde černo se stmívá
kde žmolky se kroutí
a v rohu pokojů leží zbytky světa,

a tak ti o něm povídám

Víš, jsi modrá, žlutá, do růžova
prosím jen lež tu vedle mě dál

Protože jen proto se točím
a kreslím si do srdce duhy...
.

Povídal
Povídal před setměním

Komentáře (7)

07.10.2011 - 20:16

Viviana Mori

komentáře typu "nevím o čem je" jsou někdy docela hloupé. Důležité je co při básni člověk cítí, na co mít včechno jak na stříbrném podnose? Tvá báseň mě moc oslovila a ta láska z ní přímo čiší. Je mi to blízké.

24.11.2008 - 21:55

nostalgik

Jsou chvíle, kdy ožijí všechny barvy duhy...
alespoň pro tu chvíli,
která se promění v báseň

22.11.2008 - 21:04

Nikytu

Nějak jsem to nepochopila... Kdybych se nekoukla na zařazení básně, nejspíš bych ani nevěděla, že je o lásce... :-/

22.11.2008 - 20:03

lidus

pane jo... zvukově i barevně úžasná věc!

22.11.2008 - 14:34

prostějanek

ten začátek mi k tobě jaksi nesedí... ale ten konec je zas moc fajn :)