(už jen proto mi to asi chybí)
 21.11.2008
7
1717 (30)
0
Pamatuju si...
Povídal...
Povídal o mně a pro mě...
.
Žmolky
žloutnou do žluta


Modrá planeta,
její modrozelená závist


Křečovité křiklavé barvy,
berou skřivanům jejich hlas


A tak bíločerný čas
čaruje svou časovou čarou


Rudé srdce buší

do hloubky, kde černo se stmívá
kde žmolky se kroutí
a v rohu pokojů leží zbytky světa,

a tak ti o něm povídám


Víš, jsi modrá, žlutá, do růžova
prosím jen lež tu vedle mě dál

Protože jen proto se točím
a kreslím si do srdce duhy...
.

Povídal
Povídal před setměním
 07.10.2011 20:16
 Viviana Mori
komentáře typu "nevím o čem je" jsou někdy docela hloupé. Důležité je co při básni člověk cítí, na co mít včechno jak na stříbrném podnose? Tvá báseň mě moc oslovila a ta láska z ní přímo čiší. Je mi to blízké.
 24.11.2008 21:55
Jsou chvíle, kdy ožijí všechny barvy duhy...
alespoň pro tu chvíli,
která se promění v báseň
 22.11.2008 21:04
Nějak jsem to nepochopila... Kdybych se nekoukla na zařazení básně, nejspíš bych ani nevěděla, že je o lásce... :-/
 22.11.2008 20:03
pane jo... zvukově i barevně úžasná věc!
 22.11.2008 14:34
ten začátek mi k tobě jaksi nesedí... ale ten konec je zas moc fajn :)
 21.11.2008 19:22
Taky nevím...celou dobu jsem se těšila, že se dozvím, co jsou ty žmolky... Ale něco pěknýho v tom je:-)
 21.11.2008 18:17
moc nevím o čem je. ale jako by z ní byla cítit nějaka pěkná věc/nalada.. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.