Nevyhasne

Vidím tě na dně zpopelnění?

Planeš jasnou září úsvitu perel,
vzduch se tetelí unylým horkem
a kóma...

...temnota

v zapomnění ledového času
táhne do jícnu jako kotva
...pod skleněný příměr.

Mám chřípí plné pokušení...
druhá maska mi krutě spílá

za sebeobvinění...

Na bezvýchodném výpadu
(v zádech molocha noci)
čelně oslněním ku slepotě...

utíkám sám...
(před vlastním já)
...prozatím doufám,

než napočítám do devíti

a...

nevyhasne Slunce...

...tehdy si budem nejblíže…
(znovu zazáříš)

na dně zpopelnění...