...další "Matějovská"...aneb dobrý služebník, špatný pán.
10.11.2008 3 1366(14) 0 |
. . .
Už je na čase.
Den, kdy se musím vzdát.
Vytasit vlajky bílé.
Složit zbraně.
Zlomit srdce.
Poslechnout rozum.
Utřít slzy.
Nemilovat...
Už je na čase!
Vzdávám se slunce, které tolik umělo hřát...
ale ještě víc spalovalo.
Vzdávám se vody, která když žízní umírala jsem, mi život vracela...
Ale pak mě topila ve svých hlubinách.
Vzdávám se vzduchu, který mi dovolil dýchat....
Ale ještě víc mě dusil.
Vzdávám se všech těch objetí, kterých nebylo málo....
Ale stejně pořád mi chyběla.
Vzdávám se svého prince, kterým mě uměl políbit...
Ale probudit z kletby nedokázal.
Vzdávám se svého kata, který mi milost dával...
Ale život i tak nezachránil.
Vzdávám se tvých slov, které štestím uměly mě rozplakat...
Ale později už to nebyly slzy štěstí.
Vzdávám se těch peřin, ve kterých jsme se milovali...
Ale později jsem do nich už jen plakala.
Vzdávám se někoho, kdo životem je mi...
Proto tímto okamžikem umírám.
. . .
Už je na čase.
Den, kdy se musím vzdát.
Vytasit vlajky bílé.
Složit zbraně.
Zlomit srdce.
Poslechnout rozum.
Utřít slzy.
Nemilovat...
Už je na čase!
Vzdávám se slunce, které tolik umělo hřát...
ale ještě víc spalovalo.
Vzdávám se vody, která když žízní umírala jsem, mi život vracela...
Ale pak mě topila ve svých hlubinách.
Vzdávám se vzduchu, který mi dovolil dýchat....
Ale ještě víc mě dusil.
Vzdávám se všech těch objetí, kterých nebylo málo....
Ale stejně pořád mi chyběla.
Vzdávám se svého prince, kterým mě uměl políbit...
Ale probudit z kletby nedokázal.
Vzdávám se svého kata, který mi milost dával...
Ale život i tak nezachránil.
Vzdávám se tvých slov, které štestím uměly mě rozplakat...
Ale později už to nebyly slzy štěstí.
Vzdávám se těch peřin, ve kterých jsme se milovali...
Ale později jsem do nich už jen plakala.
Vzdávám se někoho, kdo životem je mi...
Proto tímto okamžikem umírám.
. . .
16.11.2008 - 20:25
ona se někdy jedna bitva rovná celé válce, že...
někdy je bojovat dál už prostě přespříliš...
(měla bych říct neumírej, ale v tuhle chvíli to nedokážu)
někdy je bojovat dál už prostě přespříliš...
(měla bych říct neumírej, ale v tuhle chvíli to nedokážu)
10.11.2008 - 21:08
Snad jen procitnutí, která bolí dělí život na víc životů.Nový vítr potom je osvobozující.To, co jsi (i přes ten závěr) napsala už tou nadějí začíná tepat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Možná bylo na čase.../?/ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Štěstí mezi prsty uteklo mi
Předchozí dílo autora : Kamufláž lásky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Nastasiya [16], ThomasThomasson [12], calif [6], borovice [3], Dijuš [3], Darmošlap1960 [2]» řekli o sobě
Werushe řekla o Megs :Moje drahá Megs, píše ráda, píše hezky...a byla mi oporou...snad stále je:) Diky