takoá taková první část z n částí...
přidáno 08.11.2008
hodnoceno 0
čteno 886(13)
posláno 0
Téměř pokorné bylo pokynutí, jímž uvedl svěřeněnce do plného sálu. Neklidně se otáčející hlavy, vlasy různých barev od černé až po bílou, nosy a těkavé oči. Mluvili všichni potichu, šustili oděvy a neklidně po očku sledovali nově příchozího. Ten měl zavázané oči černým šátkem. Neviděl nic, jen oponu před jevištěm světa.

Malé a zpocené ruce se co chvíli trhaly nervózními pohyby. Rozžaté svíčky, vysoký strop, vůně vosku, to vše nepatrně a nejistě vnímal všemi póry svého těla. Lehce se mu ježíly vlasy na zátylku. Nějaké dámě upadl binokl a rozbilo se jeho křehké sklo. Šlápl do něj bosou nohou. Bolestivě zasyčel, jinak však nedal nic znát. Rozmazával rudou za sebou, vtom přiběhl nějaký poskok a snaživě uklízel všechny krvavé stopy. Svěřenec opatrně našlapoval, aby ránu chůzí neotvíral, za chvíli se tok zastavil a krev pomalu zasychala.

Dokulhal s anonymním průvodcem do čela dlouhého stolu, kde se, navigován jeho různými pohyby, které se ho snažily usadit, svalil do hlubokého a honosného křesla. Opěradla byla podivně vytvarována, ruce na nich nemohly za žádnou cenu pohodlně spočinout. Opřel tedy ruce o stůl, nějaké horlivé prsty se však ovinuly okolo jeho ruky a nenápadně nejdřív levou, potom pravou, sesunuly opět dolů. Jak bude jíst, když nevidí, nevěděl. A znovu se ho někdo snažil zvednout.

Do pravé mu vtiskli lžičku, do druhé sklenku na dlouhé noze. Rozmáchl se nepatrně, hrana lžičky se dotkla tenkého skla a vydala hebký tón. Ač byl tak tichý, že on sám ho sotva slyšel, pojednou nastalo obrovské ticho. Za chvíli se však šustění rozmohlo dvakrát tak silně - pravděpodobně se všichni hrnuli ke stolu, aby každý zabral své místo. Kdo přijde pozdě, nejí ani nesedí.

Šum byl téměř nekonečný, lidé se hrnuli, zakopávali, smáli se i hartusili, jakoby tu naráz byl celý svět. Po drahné chvíli se vše poněkud uklidnilo. Na druhém konci stolu se ozvalo opět to nepatrné cinknutí. Poté cosi zařinčelo, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Židle zavrzala o dokonale rovnou podlahu. Nohama ji odstrčil nějaký muž, který se právě postavil a zazvonil. Opět vše ztichlo jako prve.

Stojící muž si významně odkašlal, sáhl si do vlasů a potom promluvil.
"Dámy a pánové, zde je náš nový král!" zvolal slavnostně.

Ozvěna se chvíli nesla sálem a když opadla, opět nastalo hrobové ticho. Svěřenec měl zřejmě něco říct. Nervózně se usmál, pln rozpaků. Někdo ho kopnul pod stolem. Poté se ozvalo tlesknutí, které postupně vyburcovalo ostatní k nesmírné vřavě.

Tleskali, říčeli a vyli, dupali, smáli se jako malé děti. Někdo vylezl na stůl a prošel se po něm tam a zpět. Když slezl, někdo ho uhodil do zad, načež se ozvalo těžké zachroptění. Někdo zvonil lžičkou o sklenici, což ovšem místo ticha zapříčinilo horlivost všech ostatních, kteří začali nadšeně také zvonit. Celým sálem řinčelo drahé sklo.

Svěřenec chtěl před tím hlukem utéct, ale křeslo bylo moc hluboké a potom neviděl na cestu. Za pár chvil se zpoza závěsů na druhém konci sálu začali objevovat sluhové v livrejích, na rameni měl každý z nich stříbrný tác s nějakým vybraným pokrmem. To opět zjednalo klid u tabule, někteří vylezli zpod stolu a usadili se, čekali co bude dál.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tichobijci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : neplakat
Předchozí dílo autora : Romantická báseň

»jméno
»heslo
registrace
» nováčci
nettvor
» narozeniny
Pleurant-Princesse [12], Tenebris [11], prostě.nic [11], Stratos76 [6], ,,writer" [5], Ginnare [5], malby [3], immo002 [1]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku