text k zhudebnění
17.10.2008 0 1354(21) 0 |
chci snídat když se sešeří
ráno si chystat večeři
časy se mění
co bylo už dávno není
a za sklem v mojí kredenci
na žlutých fotkách vetřelci
tváře jsou cizí
a úsměvy v dáli mizí
možná na začátku nebyly žádný chyby
jen ty se pořád ptáš kam zmizely mý sliby
smet jsem je se stolu se smetím vyhozený
kolikrát říkat mám
to je tvý věčný nekonečný uklízení
vždycky je důvod k lítosti
a nový jiný starosti
tady i jinde
ať dám nebo nedám kvinde
jsem vlastně dobrák od kosti
má tvář je plná radosti
peněz jak želez
a charakter barvy nerez
pod tvojím polštářem kapesník ubrečenej
ale já cítím se tak nějak uvolněnej
je pozdě poslouchat rady na usmíření
je konec tyátru
v mý náruči předplacený místo není
holím se když se sešeří
snídám studenou večeři
pán svýho chtíče
a žádná nemá mý klíče
bohatý osamělý muž
snad jsem to někde slyšel už
nečtu inzeráty
nekupuju karafiáty
přešla mi přes cestu vtoupila do života
nebo já nadbíhal byl jsem za idiota
ledy se pohnuly nebo zemětřesení
amnézii teď mám
v uších mi zní ortel doživotní odsouzení
ráno si chystat večeři
časy se mění
co bylo už dávno není
a za sklem v mojí kredenci
na žlutých fotkách vetřelci
tváře jsou cizí
a úsměvy v dáli mizí
možná na začátku nebyly žádný chyby
jen ty se pořád ptáš kam zmizely mý sliby
smet jsem je se stolu se smetím vyhozený
kolikrát říkat mám
to je tvý věčný nekonečný uklízení
vždycky je důvod k lítosti
a nový jiný starosti
tady i jinde
ať dám nebo nedám kvinde
jsem vlastně dobrák od kosti
má tvář je plná radosti
peněz jak želez
a charakter barvy nerez
pod tvojím polštářem kapesník ubrečenej
ale já cítím se tak nějak uvolněnej
je pozdě poslouchat rady na usmíření
je konec tyátru
v mý náruči předplacený místo není
holím se když se sešeří
snídám studenou večeři
pán svýho chtíče
a žádná nemá mý klíče
bohatý osamělý muž
snad jsem to někde slyšel už
nečtu inzeráty
nekupuju karafiáty
přešla mi přes cestu vtoupila do života
nebo já nadbíhal byl jsem za idiota
ledy se pohnuly nebo zemětřesení
amnézii teď mám
v uších mi zní ortel doživotní odsouzení
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
KVINDE : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : PARABOLA
Předchozí dílo autora : TĚLOVÁ
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Mari» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?