LOUPEŽ STOLETÍ

na protější židli tu sedíš a nic nevnímáš
jseš ten co tu bydlí nebo tady jen přežíváš
je to tvář tolik cizí a nechápu proč
ve vlaku co mizí ty křičel si skoč - za mnou skoč

byl to první a poslední zbytečnej krok do prázdna
prázdnej byl život s tebou
i duše je dutá
a pravá je levou
a tráva je žlutá
a chybí tu vzduch
a proti mě snad sedí duch

chci projít tvým tělem a vzít si to co bylo mý
a krvavým perem se podepsat na šeky tvý
teď zaplatíš chudáku
bez duše ve fraku
zaplatíš prokletím
za loupež století

jsi průhledná nula a účet tvůj má hodně nul
já byla tak chudá a dala ti ze všeho půl
pak přišly ta nuly
a účty a podsvětí
a tunel v mý duši byla loupež století

ať zloděj z mýho života navždy odletí
teď zmizíš mi z očí než napočítám do pěti