|
(P.) - Někdy prostě člověk vůbec nevidí, kam šlape........:-)
|
Víš,nějak teď nerozumím
barvě tvých slov…..
Proč spláchl je den,
jak řinčící kov?
Bez vysvětlení
v tvé mlze se ztrácím,
ačkoli zpátky
K tobě stále se vracím….
Vždyť i mě často
únava zmáhá
Jak přikrývka z mlhy,
no, to se stává...
Přesto jsem stálá
a stojím tu tiše,
slyšíš ještě tu píseń,
Co do srdce píše??
Nebo už ne
a stojíš zády?
Vím, máš na tisíc důvodů...
Vzlety i pády,
Co jitřily tě dlouho,
Až Fénix z tebe vstal,
perutí mávnul
a i mlhou
letěl
dál...
04.10.2008 18:31
Ztrácíš se v mlze poznání
a slova mlčky jdou,
srdce se smutku nebrání,
jen hýčká touhu svou,
co potají v něm rozkvétá
jak kytka pohřební,
a slza v oku ukrytá
ta také svoje ví...
;o(
a slova mlčky jdou,
srdce se smutku nebrání,
jen hýčká touhu svou,
co potají v něm rozkvétá
jak kytka pohřební,
a slza v oku ukrytá
ta také svoje ví...
;o(
26.09.2008 21:14
jdu tiše i ty po mém boku
však tápat nechci, to mi věř
jíním jak zatřpytí se keř
a výzva dýchne od závěje
je cizí smutek mému oku,
však chlad rozpuštěný v dlaních
nechce hrát si na zloděje
závoje kolem tvých boků
z mlhy, co se vine na nich
však tápat nechci, to mi věř
jíním jak zatřpytí se keř
a výzva dýchne od závěje
je cizí smutek mému oku,
však chlad rozpuštěný v dlaních
nechce hrát si na zloděje
závoje kolem tvých boků
z mlhy, co se vine na nich
25.09.2008 18:28
Tak nevím. Pokud v té poslední sloce jitřily vzlety a pády toho snílka v mlze, tak bych to slovo jitřily viděla napsané radši takhle. Jinak krásně zasněná báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.