Rozměrnost života

Nevím, co říct pohledem na obraz.
Snad je v něm podraz,
nebo zmatek vlastní mysli.
Rozměrnost, barevnost, vše bez výrazu.
Asi pro ducha, co odchází
z mé tělesné schránky.

Hledím, vím, že ne už dlouho,
bude pohled putovat.
Štětcem dávat výraz posledku mého žití.
Kdy, sama nevím,
hodiny stále slyším.

Zanechám v pár srdcích smutek,
doufám, že ne na dlouho.
Pár obrazů snad nezmizí ze stěn,
ty střípky z mého života.
Tak maluj, poroučím ruce,
dávám život myšlenkám.
Kolik ještě chvil,
proč je odčítat.