DUSIVÁ

jsem moc, jsem moc intenzivní, vyžaduju věci, které nejsou snadný, a lásku, co hory přenáší

jsem dusivá pro lidi jako ty, zaženu tě do kouta a budu chtít odpovědi, zatímco nebudu schopná sledovat řeč těla
nepochopím, že se bojíš a že jsi plná tlaku

dusím tě, aniž bych chtěla, sedím vedle tebe a cítím ten tlak,
jak kdybych byla papiňák, zase bych mluvila a tebe tím zahnala…

tak jen mlčím, vedle tebe, nic se neděje a vím,
že zase dlouho nebudu vědět jak se máš

což je hrozně zvláštní, znávala jsem každou část

teď jsme si cizí a já v sobě nosím pláč

není to tvá vina, chtěly jsme každá klid, jen jinak

a nenašly jsme stejnou cestu, tak vracím se k nám aspoň ve snu

kde už nejsem dusivá, ty nejsi tichá
a balanc jsme našly v těch skulinách,
které vytvořil čas, co stejně… ach, nezbyl pro nás

udusím tě, tak jako sebe, a budu se divit,
že bez tebe mi jebe,
asi měla bych mlčet, než zase jen do prázdna křičet

a tak dusím se, proto abych nezapomněla, co jsi pro mě znamenala
kolik lásky mi předala
jen už v tichu, kde dusím se,
abych tebe nechala v klidu, a tak loučím se

… sbohem, znova


N.