Ubavit se k smrti

Věřím v Boha, ale s příliš mnoha pochybnostmi, než abych našel v jeho náručí skrýš před prázdnotou, a tak chlastám a nechávám se obejmout zevnitř ďábelsky žhavou láskou, která drtivě svírá vnitřnosti a milostně vymačkává smysl z lebky. Flaška ti dovolí stát se hrdinou z pohádkových příběhů, kde pomatení rytíři bojují se strašnými draky a po procitnutí místo uťatých hlav bestie vidí odporná jatka vlastního těla. V alkoholu je jistá rychlost ignorující vše banální a naprosto zaměřená na jediný cíl, kterým občas bývá zkázonosná srážka se zdí. Naplň číši duše vínem! Chlast přináší zničení a zničení je nádherná věc a já se snažím stát nádherným jak vrak potopené lodi a Kristus na kříží a hořící dům a bezruký pozdrav a šílenství mysli. Ach, opilost přináší do mozku šílenství mysli na místo duševní poruchy sžírající mé šťastné chvíle, o niž stejně nic nevíš, jelikož si je hamižně střádám a papíru házím ohlodané kosti smutku a bolesti. Bývám občas šťastný, ale ne dnes, neboť mě dostihly následky hříchu alkoholismu a třeštících nocí. Kolikrát jsem chtěl přestat? Musím se vyhrabat ze dna závislosti a povstat obalený popelem zbylém po fénixově ohni očistné smrti. Nejsem přeci tak krutý, abych řezal střepy z lahve! Co by řekl bratříček na tornádo plné žiletek, které se kolem temně točí a kuchá všechny stojící poblíž mého milujícího srdce neschopného snést tíži bytí? Štěstí je mlha, jíž se snažím chytit do dlaní, jenže mezi prsty najednou třepetají křídly krvesajhní motýlci a já v jejich barvách zapomenu na mlhu. Už mám dost motýlků a alkohol jim trhá tváře! Minulou noc jsem si slíbil, že budu střízlivý, a nakonec končím opilí a zuřivě křičím na přátele, aniž bych si pamatoval proč, a hledám velkou rvačku, ve které bych mohl zemřít, a tak lehce strčím do nalitého svalovce a ten mě strčí na zem, kde si pořežu ruku a nemůžu se přestat smát, jelikož všechno je komedie předurčená k smíchu, jenže svalovec smích nesnáší a druzi ho drží a já po naléhání odcházím. Kolik jsem zapomněl? Jak hrůzná byla ona hádka? Pamatuju si z ní nekonečné zlo uvnitř básníkových úst a hořkou chuť nenávisti patlající se po patře až do rána, v němž se promění do melancholie a výčitek. Hrůznou noc následuje nesměle nový začátek abstinence slibující svědomí omyté od sraček z řitě ďábla závislosti, a abstinence se laskavě usmívá jako tolikrát předtím. Vždy čeká na konci cesty skrz morální bažinu, na jejímž dně utonulo mnoho skvělých lidí s plícemi nacpanými jedovatou vodou. Poprvé náš vztah vydržel pouhé tři týdny, neboť mě odloudil zpěv sirén v dálce znějící dobrodružstvím, a abstinence trpělivě sečkala mého slzavého návratu po dlouhé řadě prohraných rvaček a ošklivých podlitin, a dokázal jsem ji milovat devět měsíců, jenže sladký dech alkoholu omámil mé kroky a pil jsem týdny v kuse a pil jsem přerývaně a pil jsem odhodlaně, dokud policie nenaložila šílence z dálnice do auta a já sliboval doživotní věrnost a znovu ji porušil, jen abych se vrátil a prosil o sílu odolat prokleté lásce lahve. Jak vysvětlit svůj bouřlivý cit vůči opilosti? Tu krásnou ohavnost a beznadějnou záři a špinavý lesk a dýchavičný tanec a ohnivé vášně? Alkohol je milenka strašlivá, ale dokonale krásná a smějící se hřejivým cinkáním skla! Cožpak ve mně není víc než líh? Jsem snad bójka na hladině pěny piva? Uteču flagelantství samoty a vyrazím ven a hledám kavárnu, kde vyjdu do patra a piju skvělou čokoládu a vyhlížím společnost a poslouchám vánoční jazz miloučce hladící duši po vlasech, a najednou vejde ten báječný kluk s náznakem metalového stylu a báječný kluk má hluboké oči, které dotvářejí atmosféru jeho filosofických otázek o světě a člověku, a objedná si kávu a vypráví o střízlivosti, jelikož taky přestal chlastat a přízrak lahve mu léta nad hlavou, jenže odolává a já věřím, že taky odolám, a jazz pořád hraje a obsluha se usmívá a my se usmíváme a existence se zdá na moment krásná a báječný kluk popisuje banalitu života osudově vážně. Občas stojí za to být.