Táta, čumáček a já

Můj čtyřnohý chlupáček
má hezký čumáček
a moc malý baráček

Měl boudu velkolepou
a mě zas slzy tekou
že bednu má teď děravou
že chtěl by běžet zahradou

Smutné očka pořád mívá
o čem v noci asi snívá
Že je volný celý den
netahá se s řetězem

Je to pravda odvěká
že pes je přítel člověka
A ten můj chlupáček
žije teď v temnotě
ve velké samotě

Táto táto, byl jsi to nejlepší co znám
a teď jsme tu spolu a vlastně každý sám
Proč je mi pořád do pláče
ty milovals toho chlupáče

To pouto co mezi námi bylo
jak málo už z něho zbylo
já opuchlé oči mám
když macecha přispívá k tomu
že nechodím k tobě už domů

Špatný pocit mě dohání
času je málo
já nevím co nás zachrání