|
Míval jsem svého času záblesky vzpomínek na své narození,a není to nic příjemného,spíš naopak.
|
Kam jsi to zabloudil,příteli človíčku,
opouštíš světlo,a vítá tě stín,
věčnost ti pomalu umírá na víčku,
bolest je průvodce,branou k nám klín.
S křikem se človíčku sám na svět dereš,
a hned ti z lásky první facku dají,
tak brzo můj příteli,kříž svůj si bereš,
tolik toho beránku život ještě tají.
Zaťaté pěstičky,chlad strach a tíseň,
moc rád bych pomohl maličký poutníku,
vím,zmizela beze slov laskavá píseň,
znovu se vrátí až přijde čas hrobníkův.
Anděl dnes nestíhá,má hodně lítání,
neboj se maličký,nepřijdeš zkrátka,
po těžké noci zas přichází svítání,
a hřejivá náruč,něha,tvá matka.
Ten malý kabátek nemůžeš vrátit,
možná snad jednou,až půjdeš zpátky,
a lehce se človíčku můžeš sám ztratit,
než odložíš kabátek,těsný a krátký.
Nikdy se den a noc nesejdou spolu,
a štěstí dál bude unikat bolesti,
ty človíčku,podobný křehkému stvolu,
musíš se ke světlu temnotou proklestit.
opouštíš světlo,a vítá tě stín,
věčnost ti pomalu umírá na víčku,
bolest je průvodce,branou k nám klín.
S křikem se človíčku sám na svět dereš,
a hned ti z lásky první facku dají,
tak brzo můj příteli,kříž svůj si bereš,
tolik toho beránku život ještě tají.
Zaťaté pěstičky,chlad strach a tíseň,
moc rád bych pomohl maličký poutníku,
vím,zmizela beze slov laskavá píseň,
znovu se vrátí až přijde čas hrobníkův.
Anděl dnes nestíhá,má hodně lítání,
neboj se maličký,nepřijdeš zkrátka,
po těžké noci zas přichází svítání,
a hřejivá náruč,něha,tvá matka.
Ten malý kabátek nemůžeš vrátit,
možná snad jednou,až půjdeš zpátky,
a lehce se človíčku můžeš sám ztratit,
než odložíš kabátek,těsný a krátký.
Nikdy se den a noc nesejdou spolu,
a štěstí dál bude unikat bolesti,
ty človíčku,podobný křehkému stvolu,
musíš se ke světlu temnotou proklestit.
23.09.2025 21:46
GULI: Je pravda, nikdo se nás neptal jestli sem chceme. A když jsme tu, musíme si projít tím vším , jak píšeš bolestí i radostí. Je to jako na houpačce. Život je obrovskou záhadou a my bychom chtěli tak moc jí přijít na kloub. Jak na něj vyzrát a pak si žít v souladu se vším ...
04.09.2025 19:05
koiška: V podstatě je to o nás,bez nás,nikdo se nás neptal jestli sem chceme,hodili nás do této říše smrti kterou bude muset projít každý. Život ve své podstatě je tajemství,ale život člověka je jen radost a bolest,které se střídají pořád dokola.Nic moc.
03.09.2025 07:33
Když přicházejí na svět má to být radost, nový život , tady je to vlastně smutné, až depresivní.
28.08.2025 16:09
LadyLoba: Vždycky je hrozný,jen ho většina lidí potlačí do podvědomí. Úzkost,nemožnost se nadechnout,nevědomost o ,já' ,ještě žádné není,není povědomí o čase,proto je pocit že toto peklo už je napořád.Kdyby lidé věděli, čím musí novorozenec procházet,nikdy by děti neměli.Vlastně by lidstvo neexistovalo.
28.08.2025 15:50
foukám ... otázka, jestli by byl ten zážitek tak děsný, kdyby to nebylo v rutině a v porodnici ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.