Lidstvo páchá hříchy a příroda tiše přihlíží.
přidáno 06.06.2025
hodnoceno 1
čteno 21(5)
posláno 0
Soumrak padá
na svět kolem,
hlas uvadá,
ostrým bolem.

Stromy rostou
dechem šera,
pulzem noci
jde příšera.

Nemá oči,
nemá tváře,
stínem stíná
požitkáře.

Bez jazyka
výřečný je,
tím, co poví,
hříchy myje.

Hřešíš-li snad
bez výčitek,
buď si sťatý
jak dobytek.

Čin má váhu,
čas ji měří,
spravedlnost,
na tu věří.

S každým trestem,
stromy blednou,
odvrací noc
nepohlednou.

Listí šeptá
hříchů skazky,
bez lítosti,
bez nadsázky.

To, co lístky
říct nesmějí,
mlčky snáší,
jen se chvějí.

Proto v noci,
když les šumí,
dává vědět,
co lid umí.

Putuje kat
po krajině,
slídí, čmuchá
po vší vině.

A kraj mlčí,
šeptá, šumí,
nesoudí tím,
co kat umí.

Slunce vstává,
chřadnou stíny,
chystají se
nové viny.
přidáno 07.06.2025 - 10:25
Kdyby tak byl takový kat a soudce v přírodě, svět by byl uzdraven.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Potulný soudce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Hvězda přání

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming