|
Lidstvo páchá hříchy a příroda tiše přihlíží.
 06.06.2025 2 310(12) 0 |
Soumrak padá
na svět kolem,
hlas uvadá,
ostrým bolem.
Stromy rostou
dechem šera,
pulzem noci
jde příšera.
Nemá oči,
nemá tváře,
stínem stíná
požitkáře.
Bez jazyka
výřečný je,
tím, co poví,
hříchy myje.
Hřešíš-li snad
bez výčitek,
buď si sťatý
jak dobytek.
Čin má váhu,
čas ji měří,
spravedlnost,
na tu věří.
S každým trestem,
stromy blednou,
odvrací noc
nepohlednou.
Listí šeptá
hříchů skazky,
bez lítosti,
bez nadsázky.
To, co lístky
říct nesmějí,
mlčky snáší,
jen se chvějí.
Proto v noci,
když les šumí,
dává vědět,
co lid umí.
Putuje kat
po krajině,
slídí, čmuchá
po vší vině.
A kraj mlčí,
šeptá, šumí,
nesoudí tím,
co kat umí.
Slunce vstává,
chřadnou stíny,
chystají se
nové viny.
na svět kolem,
hlas uvadá,
ostrým bolem.
Stromy rostou
dechem šera,
pulzem noci
jde příšera.
Nemá oči,
nemá tváře,
stínem stíná
požitkáře.
Bez jazyka
výřečný je,
tím, co poví,
hříchy myje.
Hřešíš-li snad
bez výčitek,
buď si sťatý
jak dobytek.
Čin má váhu,
čas ji měří,
spravedlnost,
na tu věří.
S každým trestem,
stromy blednou,
odvrací noc
nepohlednou.
Listí šeptá
hříchů skazky,
bez lítosti,
bez nadsázky.
To, co lístky
říct nesmějí,
mlčky snáší,
jen se chvějí.
Proto v noci,
když les šumí,
dává vědět,
co lid umí.
Putuje kat
po krajině,
slídí, čmuchá
po vší vině.
A kraj mlčí,
šeptá, šumí,
nesoudí tím,
co kat umí.
Slunce vstává,
chřadnou stíny,
chystají se
nové viny.
09.06.2025 - 12:42
Potulný soudce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Hvězda přání
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
lacroa [18], Bagalrog [14], Craal Voltes [9]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
