Dopis pro Katku

mrzí mě
že už dlouho nedokážu s lehkým tónem napsat
jak moc jsem ztratila když se nikde
nezrcadlíš
když nikde tvé nohy nepohnou stéblem trávy
nezavlní barevnou sukní

snad jenom představa
pestrá silueta laskavé ženy
ještě po nocích hýbe závěsem
za ruku drží syna
který mi chodí ve všední dny mezi dveřmi říkat
"mám se dobře
ale máma mi pořád chybí"

bude to dlouhý běh na rovnou trať
kde nebudou zuby drkotat přes hrboly
až za dlouhý čas přetrvá pusa v oblouku nahoru
svíčka jednou za čas rozjasní siluetu fotky
vánoce společně i bez tebe
když hřeješ se z obrázku u knotu na stole

-

taky mi chybí slovo "ahoj"
které jsem vysílala každý večer když nebylo komu říct
jak se zrovna dneska cítím
kolik mužů jsem potkala a kolik bych jich chtěla
kolik pavouků leze mi po zdech
kolik prášků obě bereme abychom v barvách
viděly lepší svět
kolik společných máme neduhů i cílů
-

mrzí mě
že tě neumím vyslovit tak jak by sis to zasloužila
snad jenom vnímám

pořád jsi na vlákně
silueta ženy v bílé čisté halence
s cigaretou u pusy a upřímným hrdelním smíchem
stále mám okno napůl otevřené
a volám do něj "ahoj, jsi tam někde?"
a i když se nikdo neozve
pořád ti mám co říct
už nás nenapínej

zapálím další ze svíček
přemýšlím
jak rychle ti bilo v poslední chvíli srdce
doufám že tě to nebolelo
když vyšla jsi ven to poslední ráno
a bez varování tě políbila zem
32 minut boje o tvůj život

-
mrzí mě
že už nemohu být více rodinná
cesty se rozjizvily - utekly do nikam
tvůj syn mi představil
svoji holku
zase se usmívá
je statečnější než byla bych kdy já
stále tak svěže dětský
láskyplný
naivní

přeju mu
z celého srdce štěstí

-

jestli nás vidíš
a já věřím
že se nám vlastně i trochu směješ
pošli nám někoho shora
komu zas zvesela
můžeme říct "ahoj, pojď se mnou chutnat svět
na pouť, k moři, do Španělska, nebo do hospody na víno"
kdo si s námi bude vyprávět
tak jako jsi to uměla ty

bez předsudků
s láskou

s pokorou

prozaička
matka
sestra
dcera
teta
kamarádka

mrzí mě, že víc toho neumím
Káťo
-

neboj
my se za to
na tebe nezlobíme
stále se komíhá
naše láska letmým stínem
i když už nevidíme
stále tě někde uvnitř nosíme

a prý má být nám lehko
když vzpomínáme