Zažehnul svíčky papričkám

Orionka: Děkuji za pozorné čtení!
Snažím se přibližovat k jednomu z ideálů haiku, kdy ve verších zůstane v nejlepším případě jen pozorovaný okamžik, kde autor v samotném textu zcela ustoupí do pozadí a zůstává nevyřčený, nedůležitý. Ale moment o kterém píšu jsem vždycky sám zažil nebo se ho nějak zůčastnil a zároveň je každé haiku samostatné. Takže u zapalování svíček jsem byl já, a za kamny ležel kocour a jeho zimní kožich :-)

Psavec: Dandy: Děkuju a jsem rád, že i mrazivé obrázky potěšily.

Yana: Díky! Snažím se držet aspoň trochu krok se sezónou - člověk má díky tomu oči na šťopkách, snaží se sledovat a pochopit (když je tak trochu kozel zahradníkem nebo začátečník :-), co se zrovna kolem děje. Tak a držím palce, ať co nejvíce květů přežije (a snad budou "zmrzlí" milosrdní).

Líbí se mi ty živé obrazy. Akorát tápu, kdo ty svíčky zažehnul... zimní kožich? Nebo nevyřčený ty?

Tenhle styl mám rád.

No ta sedí.

Boží! A jak aktuální, máme dlohohořící svíčky v terakotových květináčích pod broskvemi a meruňkami snad nezmrznou, moc se mi líbí tvoje haikování ;-)