|
Že by jarní únava, nebo spíš celoroční? Báseň postrádá metafory a obrazotvornost, styl je spíše úsporný… unavený, řekl by možná někdo.
|
Prádlo se samo nepověsí
jak dívám se na něj
chce se mi spát
jídlo se samo neuvaří
jak dívám se na něj
chce se mi spát
chce se mi spát
a snít o cestách horami
o časech kdy jsem měla na vše sílu
chce se mi snít
a nechat všechno za námi
mít zase chuť
přiložit ruku k dílu
nádobí se hromadí
a všude prach a špína
a když nechám vše ležet
tak spolkne mě vina
tak krůček po krůčku
jen povinnosti plním
radost v tom chybí
i tak jedu dál
a myslím na všechny
co dělají to samé
jedou a jedou
ač člověk by jen spal
jak dívám se na něj
chce se mi spát
jídlo se samo neuvaří
jak dívám se na něj
chce se mi spát
chce se mi spát
a snít o cestách horami
o časech kdy jsem měla na vše sílu
chce se mi snít
a nechat všechno za námi
mít zase chuť
přiložit ruku k dílu
nádobí se hromadí
a všude prach a špína
a když nechám vše ležet
tak spolkne mě vina
tak krůček po krůčku
jen povinnosti plním
radost v tom chybí
i tak jedu dál
a myslím na všechny
co dělají to samé
jedou a jedou
ač člověk by jen spal
Najít si zalíbení v tom běžném, to chce hodně sebezapření, ale naše životy se neobejdou bez těch úkonů co nás trochu nudí a uspávají, věřím že bývalo líp, ale bez toho bysme nebyli tím kým jsme, a věř že jednou s láskou budeš vzpomínat i na tohle období, a jestli se chce spát, tak prostě spi a unikni do říše snů, když je o čem snít je to fajn a chci znamená hodně, hezké psaní a spaní
To si žádá pustit k tomu : ale co dělat, chce se mi spát -> https://youtu.be/wGUiTQtGbOs?si=ezHVCEPvQUZ-GO7Z
To je poezie ze života. Ze života normálního člověka. Žádné průsvitné touhy po štěstí a nenávratných starých časech, žádné přeslazené rýmy o lásce, žádná depresivní filozofická moudra (to zase píšu já furt dokola), ale touha po spánku, po nabíječce.
Hezké.
U nás je to podobné. Teprve až když čekáme nějakou návštěvu, tak se pustíme do vyčerpávajícího úklidu. Návštěva odejde a .... binec je do příští návštěvy. V pondělí bylo hezky, otevřel jsem okno a zvedla se taková vrstva prachu, že jsem se proklínal, že jsem vůbec větral. A prý v tom byl i venkovní prach ze Sahary.
Dej si vanu, hodně pěny, klášterní zpěvy a tlustou svíčku, olej, čerstvý pomeranč.
A že té básni chybějí metafory a jiná poetická dělátka? Má to vadit? Je to o to upřímější "vyznání". O to silnější váhu to má.
Hezké.
U nás je to podobné. Teprve až když čekáme nějakou návštěvu, tak se pustíme do vyčerpávajícího úklidu. Návštěva odejde a .... binec je do příští návštěvy. V pondělí bylo hezky, otevřel jsem okno a zvedla se taková vrstva prachu, že jsem se proklínal, že jsem vůbec větral. A prý v tom byl i venkovní prach ze Sahary.
Dej si vanu, hodně pěny, klášterní zpěvy a tlustou svíčku, olej, čerstvý pomeranč.
A že té básni chybějí metafory a jiná poetická dělátka? Má to vadit? Je to o to upřímější "vyznání". O to silnější váhu to má.
Hanulka
Leslie : nádech melancholie a touhy po odpočinku a úniku. Někdy je těžké najít sílu zvládnout každodenní povinnosti, zvlášť když mysl bloudí k lepším časům a krásným vzpomínkám. Možná je to znamení, že si tělo i mysl říkají o chvíli klidu. Bude líp !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chce se mi spát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Lence
Předchozí dílo autora : O (ne)chtění
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Polárka [18], jljovský [17], Miky [15], Lady Autopsy [14], Kebi [13], volnomyslenka [12], Zdeněk Langer [11], samiVdavu [10], puškin [8]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

