Den co den tě vítá každodenní, ubíjející realita?Tíhu života musíš nést a tak ráda by ses ještě dotkla hvězd?...Jsi jak růže pokropená ranní rosou. Chtěl bych tě potkat nahou a bosou na paloučku v lesním tichu, s tebou prožít alespoň chvilku nádherného hříchu.Chtěl bych ochutnat tvůj horký klín,omamnější než stovky vzácných vín a dívat se jak se tvá broskvička touhou otevírá,jak když se rozvíjí růžička.