Srdcohra

Krajinou z ledu
kráčí si kmán
klopýtá
kvapem kvapí
kabát z krysých kožíšků
klouže se za ním.

Kousíčky kry se
pod nohy drolí
koho on potká
klopí zrak
jak se bojí
ve zkroucené kápi
křivý nos a kruhy
zdobí pod očima
kmánůj vzhled
tají se dech
a tuhne krev.

Až ke kraji
doklopýtal s klapotem
dřeváků
uprostřed plýskanic
sněhu a lijáků
kráčel a kráčel
a rukama čaroval
kynul k davu
co pod ním stál
na skále vzkazoval
ke klenutým nebesům
kouzelné tóny
zvonkohry z ledu.

V křivých srdcích
zas narovnal něhu
tělem i myslí opět
proudila láska
jediná věc však...
nebyla jasná.

Kdo je ten kmán?
Odkud se vzal?
Chvíli ticho
světla zhasla,
temnota jasná
kmán klopýtá
pryč
a víc už nikdy
se nedovíš.