Slzy

Jsem sám a něco ve mě bolí,
v půli cesty ze své skrýše,
malé kapky s trochou soli,
kus jenž nikdo nedopíše.

Láska skrývá svoje jinotaje
a slzy jsou jen lístky do divadla,
opona už dávno dolů spadla,
však za ní přesto dál se hraje.
Rudá růže na klopě už zvadla
a nová, zdá se, nedozraje.

Sám jsem zůstal na jevišti
a není kdo by zatleskal.
Pode mnou se něco blyští,
je králem šašek, šaškem král.

Slzy tečou a neptají se kam.
Láska bolí a nezeptá se proč.
Svět je věčný, věčný kolotoč
a co na tom, jestli já se ptám?
Srdce buší a volá: "Někam skoč!"
Žiju ve dvou nebo žiju sám?

Kapky spadlé z lidských očí,
dva tenké slané vodopády,
samy ničím neotočí
a nesmyjí stopy zrady.

Jen ony samy, tak to nikdy ne...
Však bez nich... každý víme své...