přidáno 03.06.2024
hodnoceno 3
čteno 83(13)
posláno 0
Mé srdce.
Jednou sílu medvěda vlastní.
V okamžik další,
jen malá světluška,
co svítí v pasti.

Mojí duše.


"Zhasni."
Řekla jsi suše.
A odešla.
Mé city obešla.
Sešla z mých očí.

Kdo z nás dvou ze skály nakonec skočí?

Skončí to?


Někdy?


Mysl mou trávíš.
Svou vůní mě vábíš.
Neslábne.

Můj hlas snadno zeslábne.
Už ani ho neslyšíš.


Nad mými sny bdíš.
Jen bolest probudíš.
Kruté hry svádíš.

Řádíš.

Uvnitř mé hlavy.
Mučíš mě hlady.
To prahnu po lásce.
Po světle sirky,
co držíš v koutě.

Drtíš mě.

Hroutě se skláním.


Zdá se.
Jsem na konci své vlastní poutě.


Končím s tím hraním.

Tiše se poroučím.
Hořce se klaním.
přidáno 16.06.2024 - 16:48
Povedené
přidáno 14.06.2024 - 11:55
Doufám, že brzy budeš nasycená vším, čím je potřeba.
přidáno 04.06.2024 - 22:26
Smuténka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Deprese : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Příteli
Předchozí dílo autora : Strážci duše - kapitola 1

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming