Příteli

Dnes je to přesně 10960 dnů,
co jsi tady s náma.
Snil si nespočet snů.
Poznal váhu dobrodružství.
Okusil radosti i strasti
dětství, dospívání a teď mužství.
10960 dnů.
Víš, je v nich spoustu příběhů.
Vzpomínek sbíraných při běhu životem.


Třicítka zdála se daleko, však přišla přes noc.
Smál ses, miloval, zuřil,
zažil a zvládl lecos a já troufám si tvrdit,
že sis to užil.

Zažil.
Podle svých vlastních pravidel.


Chceš život žít, ne o něm snít
a potom přemýšlet, jaký by to bylo,
kdyby se to, co chceš jedou opravdu podařilo.
Kdyby se ti zadařilo...

být šťastnej.


Jsi...
šťastnej?


Když se tak rozhlédneš kolem,
obklopen přáteli za vlastním domem
a v kapse košile album vzpomínek,
co mohl by závidět kdejaký bohém.


Neboj.
Tohle není sbohem.
Jen malý pokus o to vyjádřit slovem,
co říct se vlastně nedá.
Pravé přátelství to špatně se hledá,
ale ty to umíš.
Ty ho v sobě máš.

A já opravdu doufám,
že ti život vrací to, co do něj dáš,
že máš s kým sdílet to, co znáš.
To vše, co cítíš a prožíváš.

Víš, já opravu doufám, že máš někoho,
s kým se můžeš o tenhle svůj svět dělit.
Někoho, kdo mu rozumí.
Kdo rozumí tobě.

A i když jednou všichni skončíme v hrobě,
ty budeš vědět, že to za to stálo,
že se ti to podařilo,
že jsi žil.
Žes tu příležitost okusit svět.

Vidět,
milovat
a být.

Žes tu příležitost opravdu využil.