Křídla

Křídla

Až ti vítr rozhodí culíky,
na patě roztočíš se, že písek bude vát,
za cesty dlouhý a veliký,
na jejich konci budu čekat a stát.

Až se ti jednou zakutálí míč,
jako slova, co říct jsem měl.
Ne, neplakej, to nejsem pryč,
polykám věty, co už jsem zapomněl.

Jen mi zahraj na nejtenčí strunku,
než ji rozezníš.
Jen mi zahraj, roztáhni křídla.
Vím, pak mi odletíš.

Ještě cítím tvůj dech za krkem
na konci všech prašných cest.
Vím pořád že jsi, víš pořád, že jsem,
jen už nemusím tě nést.

Poslední tanec vprostřed nočního pokoje,
zhasneme a slib, že se nebudeš bát.
Jen mi řekni děvčátko, který z nich to je.
Víš co řeknu já? Leť, mám tě rád...

Jen mi zahraj na nejtenčí strunku,
než ji rozezníš.
Jen mi zahraj, roztáhni křídla.
Vím, pak mi odletíš.