Motýl

Nožičku za nožičkou,
tykadélka, jedno po druhém,
ledabyle jak s čačenkou
hraje si dítě v domě mém.

Jsem motýl bez křídel,
světluška, co nesvítí,
který vzlétnout by chtěl,
oči svádět pestrou perutí.

Trhá zbytky mých radostí,
křídla, jež čas umě maloval,
pomalu a s nevídanou lehkostí,
aniž by je řádně pochoval.

Co zbylo, v blátě leží,
touží po zlatých liliích,
po jaru, polibcích v okvětí,
když ony otáčí se po jiných.

Co je motýl bez křídel?
Rozhodně ne motýlem.