09.03.2024
4
683 (11)
0
Má náruč bělavou a tají se v ní dech,
zda vstanem zas a půjdem o kus dál
to každý řeší, proto tenhle spěch,
ten příběh se již nejmíň po tisící stal.

Někdo jen spočinul si a zase pádi jinam
do světa práce , smutku, žití, zábavy
na jiné lehce, vůbec ráda nevzpomíná,
vždyt život dochovat, to vždycky unaví.


Tak lehce pohlaďte ji, klidně třeba za mně,
když pomůže Vám, nebo Vaší mámě
za to, co všechno s námi vytrpěla,
nesouce k životu v bolestech naše těla.
 10.03.2024 08:03
 Morfeus
Celkem zajímavý až na ty drobný chybky v textu,)
 09.03.2024 23:28
Kdyby tak mohla vyprávět.
 09.03.2024 16:19
Smutně pěkné
 09.03.2024 12:43
 denisa
nějakou tu dobu jsem byla zdravotní sestra a nemocnice byla tehdy pro mě celkem očistec když víš co vše tam je skryto .) ale poznala jsem pár opravdu skvělejch doktorů co jsou k nezaplacení i pár sester.....stejně jsem zdrhla


tak ráda bych lidem přála aby ji nikdy nemuseli poznat moc brzo a vlastně vůbec

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.