les podivných ne(náhod)

...


bylo to dávno, kdy jsem tam byla
podivná zóna která mě pohltila
les kolem a černočerná tma
děsivé ticho, nikdy bych netušila
jak dokáže ticho řvát...

bezvědomí, amnézie?
stalo se to nebo to bylo jen v mé hlavě?
čas co se mi ztratil
kdo by mi vlastně věřil
nikdo neslyšel by mé volání
necítil můj strach, nebyl kdo by ho zastavil
byla jsem to jen já?
byli to oni odnikud?
ale kdyby jich nebylo...
někdo by mě našel, možná, snad...
nevěděl by kdo to byl
jen kosti a prach, kolem hluboký les
bezbřehého nekonečna možností
buď z něj vyjdeš nebo tu cestu tady zakončíš
možná nic mezi tím...možná všechno co lze vyfantazírovat

řekli zázraky se dějí
když nevěříš kdo tě přesvědčí?
jen vlastní prožitek, jen ten a nic víc

když ti život netěsní
a krev prokapává potrubím
stále i tak doufáš v přežití
možná je to ten instinkt
ta síla to místo tam opustit
vyjít ven z temnýho lesa
na cestu, cestu domů
... v tu chvilku chápeš to jediné slovo
domov, jen a jen to jedno


když tě někdo vyvede a pak zmizí
jak vysvětlit , jak pochopit
jen vím že se to stalo
co mě změnilo navždy
zůstalo spousta otázek


a jediná co nemizí
kdo byli oni?


...