|
To jsem zase jednou měla melancholickou náladu :)
 01.09.2008 4 1700(23) 0 |
Mám kamínek na dlani
až po okraj naplněný vzpomínkou…
Bittersweet…
šťastnou i nešťastnou…
Tichý oblázek
poznamenán smíchem a slzami
je maličký asi jako slunce
z provázku lásky…
obmotán touhami
možná i řekou….té divné krásky.
Necítím nenávist
možná jen prázdnotu…
lemovanou kovovým šarlatem
vychutnavše svou slanou samotu
nekoukám dozadu…vždyť už je po všem…
Oblázek v dlani a řeka co pospíchá
natáhnout paži…zastavit čas…
zahodit vzpomínky, voda je odnese
ztratit tvůj smích…ztratit tvůj hlas…
až po okraj naplněný vzpomínkou…
Bittersweet…
šťastnou i nešťastnou…
Tichý oblázek
poznamenán smíchem a slzami
je maličký asi jako slunce
z provázku lásky…
obmotán touhami
možná i řekou….té divné krásky.
Necítím nenávist
možná jen prázdnotu…
lemovanou kovovým šarlatem
vychutnavše svou slanou samotu
nekoukám dozadu…vždyť už je po všem…
Oblázek v dlani a řeka co pospíchá
natáhnout paži…zastavit čas…
zahodit vzpomínky, voda je odnese
ztratit tvůj smích…ztratit tvůj hlas…
02.09.2008 - 10:17Také mám kamínek
milá na něj malovala
v srdci plamínek
když na mne vzpomínala
....hmmmmmmmmmmmmm
milá na něj malovala
v srdci plamínek
když na mne vzpomínala
....hmmmmmmmmmmmmm
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hořkosladká : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Až přijde Mesiáš
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Emis [18], Madeline M. [16], Coroner [16], Filth [14], Whetley [13], xardasxx [10], Idara [10], Z(a)tracená Duše [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
