Rané pošetilosti

Mne oslovila svojí poetičností. Jako jedna z mála tady. Nejsem povolán k odborné kritice, od toho jsou tady jiní. Já sám se pokouším pouze o říkačky svázané formou, veršem, taktem, poněkud konzervativní a neumělé. Mám rád koncentrovanou sílu výpovědi zkratkou jak to umí Wojta, kultivovaný humor podle Koaly a nedostižně záviděníhodnou poetickou lehkost s níž píše Zaseja. Osobně si myslím že není až tak důležité se striktně vázat zákonitostmi formy, důležitější je výpověď, sdělení, poetika. Tvůrci Haiku budou zuřivě nesouhlasit. Ovšemže ideální je když se podaří vše skloubit dohromady. Mně osobně se líbí co jsi napsala, oslovilo mne to, už proto píši tento koment ač se tomu většinou vyhýbám.

Mlčeti Zlato: díky za zastávku... jen trochu nerozumím... zůstat svá znamená nepokoušet se o něco nového? Nebo si jen zdvořile napsal, že to stojí za prd? ;-)

Tak jen názor. Zůstaň svá, sluší to tvému psaní.

Líbí se mi.

Prvosenka jarní zem odemiká.
Ptaček v křoví,písni vzlyká.
Sněhu v stínu už jen dětská hrstka.
Slunci pupen nastavuje
zdivočelá srstka.
Hrouda větru dáva jeno
špetku prachu.
Do uzlíčku zabalil jsem
posledních pár strachů.