1 rok
 21.12.2023
8
591 (11)
0
Nesvoboda
cestou ke svobodě
je daň co ráda splatím

první kroky
ušla jsem jen stěží
po pas v zakalené vodě
dneska však tma
co na záda mi sněží
už voní trochu jinak

ještě uchopit se nedá
ale naděje v ní občas jemně problikne

možná je to dost klišé
ta věčně omílaná óda

jenže ten pocit… ten pocit ne

…..

(už ani vlastně nevím
jestli vůbec v něco doufám
obloukem zase zpátky
mě vrátila má pouť
můj cíl je jen jít a vědět
že jednoho dne z místa
se zákonitě musím posunout)
 23.12.2023 08:45
Homér: :D dík, tvůj komentář mě pobavil! On je úžasnej už teď, moje situace nikoliv.
 23.12.2023 08:42
Čtyřleťáci jsou úžasní, vydrž:-)
 23.12.2023 08:40
Hanulka: Díky, žes pochopila;)
 23.12.2023 08:39
denisa: Otázku s dovolením nechám bez odpovědi, právě už proto, že ten závěr samotný bych možná radši smazala… je totiž nejvíc polopatický a dle mého má v sobě nejmíň poezie. Ale dle komentářů chápu, že každému holt sedne něco jiného, první část je víc zastřená, metaforická a méně přímočará.
 21.12.2023 20:40
 denisa
jak sněží tma? jen mě to zaujalo nehledej v tom že chci rejpat,)


ten závěr, za mě by mi stačil úplně, nakonec nejvíc oslovil ... důležité je se posunout, nakonec proto tady jsme.)
 21.12.2023 16:24
Aha cítíš se asi neúplně, inu těžko uchopitelná báseň.
 21.12.2023 13:16
 Hanulka
Leslie : já ti rozumím, je lepší se těšit a mít naději, ač by si chtěla jistotu raději. Bude líp. Děkuji.
 21.12.2023 12:54
 Morfeus
Celkem jsem se v tom ztratil o čem vlastně píšeš :) Tipovat raději nebudu, vím, že je to bolestivé :(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.