Starej nádražák

Už zase skáču přes koleje,
i když jsou všude kol kaluže.
Malému mně říkali:
Neťapej do tý vody,
ale já rád se topil.
Stejně pak pro zahřátí
do kotle dával svoje sny.

Na návěstidle svítí červená,
tak můžu vejít dál, abych snil.
Tunel světa bez světla na konci.
V mých snech dívenka se červená.

Mává na mě a ukazuje:
Pro tebe je posun povolen.
Čeká v oranžový vestě,
ale já jsem nahý, nu což.

Zavřu oči a jdu dál tam do tmy
s vědomým, že najdu svou ženu.
Na návěstidle se změní barvy
a v hřejivém tónu šepotu
vyjedu ven s rychlíkem v pět.
Žel bohu .. není to sen.

Na osmsetdesítce do nebe.
Naposledy uvidím předvěst
a tou se nechám k tobě vést.
Jako vlakvedoucí mám tebe.

Další zastávka je na znamení.
Nebe, peklo, ráj? Kdo tohle ví.