|
...
|
Spoutaná,
neviditelnými pouty,
která lehce spřádáš..
Schovaná,
spatřila v odraze svém strach,
jak nehybná socha,
chyby své skrývá.
Ztracená,
v srdci chlad,
vzpomínky vítr odvál,
přeměnil snadno v prach.
neviditelnými pouty,
která lehce spřádáš..
Schovaná,
spatřila v odraze svém strach,
jak nehybná socha,
chyby své skrývá.
Ztracená,
v srdci chlad,
vzpomínky vítr odvál,
přeměnil snadno v prach.
Ztracená,
v srdci chlad,
vzpomínky vítr odvál,
přeměnil snadno v prach.
to je hodně hodně povedenej konec
v srdci chlad,
vzpomínky vítr odvál,
přeměnil snadno v prach.
to je hodně hodně povedenej konec
Odpoutej se ať můžeš létat...;)
ve druhé sloce bych vynechala zájmena...jsou tam zbytečná, to co potřebuješ vyjádříš osobou slovesa;) a pak "snadno" nevím nějak mi tam nesedí při čtení...
nahradila bych ho..."přeměnil je v prach" když si všimneš...budou za sebou tři stejné samohlásky...zvukově to bude líp sladěné....;)
ve druhé sloce bych vynechala zájmena...jsou tam zbytečná, to co potřebuješ vyjádříš osobou slovesa;) a pak "snadno" nevím nějak mi tam nesedí při čtení...
nahradila bych ho..."přeměnil je v prach" když si všimneš...budou za sebou tři stejné samohlásky...zvukově to bude líp sladěné....;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Socha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Královna lží
Předchozí dílo autora : Čekám
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kláárchen... [18], Králíček [17], Zuzanice [16], Vlcekkitty [16], natysek [12], Amos Cháb [11], amaternadruhou [11], Daniel Srb [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

