Proběhl den

Vstávám v pět a už je zase sedm
odolávat budu
slovním jedům.
Přes cestu přebíhá mi
kočka nebude hned
zrána v práci
nějaká čočka.

Běží čas a každý něco mele
kam je poslat a cítit se skvěle.
Oběda čas ,píše mi ona
po těch slovech moje
duše stoná.
Avšak smutek je
v těch jejích slovech.
Jen sem si ,tak povzdech
.
Čas tak běží a blíží
se dne konec.
Jak v pohádce nikde žádnej zvonec.

Odeženu pár zlověstných
šotků.
Jak slunce zapadá
posilám ji fotku.
Hrát neumím posilám je slova ,možná si je
do deníčku schová.

Večer hladí mne jen sprcha
už zase studená
je mrcha.
V tichu zmizím
pod peřinu nějak musím
odehnat tu zimu.