Jen tak 8

Děkuji za pozvánku

k nahlížení a kráčení.

Odhodil jsem svou mrtvou schránku

a mezi těmi květy jak mladé kvítí klíčím.

Bzukot vnímám včel a blankyt ostrožek,

vítr mě něžně rozechvěl a ta vůně vůkol 

je mi lék.


Tak tedy kráčím v tebe zahrado,

poznat každý jiný květ,

každý strom, vzlétnout do korun,

do těch výšin, do krásy,

co neoněměla zcela.


Tam zpěv rehků zahradních,

i kosa tam píseň zrána zněla a potok,

potok tudy proudí

kamsi do dálky.

Vložit v něj dopisní obálky,

marnost.


A tedy vnímám let čmeláka,

jeho krásné brumendo,

je to lék, který prochází celým nitrem.

Blatouchy ve své žluti rozkvetly s jitrem

a lekníny ostrov vytvořily svých listů.


K tomu místu smět se vracet

s mládím, ve středním věku,

i jako stár se dopotácet,

do té spleti květů,

naposledy uslyšeti větu.