Hovory s doktorkou

D: Dobrý den, je Vám od posledně lépe?

J: Cítím se jako rozbitá váza. Urvaný knoflík. Jako stěně slepé.

D: Štěstí jste našel? Máte k němu aspoň mapu?

J: Kdepak. Štěstí, mapa, stále v trapu.

D: A co spánek? Už je lepší? Máte sílu? Přes den čilý jste?

J: Jestli co? Nerozumím?! Spánek, co to je?

D: Jestli v noci zavřete víčka a zbavíte se toho bolu?

J: Nikoliv. Jen ho přidusím v alkoholu.

D: Kdy je Vám nejhůře, sdělit jste mi ochoten?

J: Ale ano. Ráno když se vzbudím..
.. a pak celý den.

D: Děláte něco, abyste zapomněl na Váš smutek?

J: Ano. Spoustu. Procházka, muzika, dobrý skutek..
.. někdy myslím, že snad utek’..
.. pak jako by mávnul kouzelný proutek..
a je zpět.

D: Ten smutek?

J: Ano, smutek, zoufalost, vztek a hněv.

D: Podívejte se kolem sebe. Vždyť je krásný svět.

J: Asi je. Všude zeleň. Teplé slunce. Poletující motýli a včely chutnající sladký květ..
..ale ne pro mě..
..já jsem mrtvý uvnitř..