Je moudrý ten, kdo se netrápí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má...
Již slunce mění kapky rosy
v páry, co k nebi stoupají,
naslouchám tiše písni kosí,
zas veršuji si potají...

Mládí prchlo zadními vrátky,
hlava má stříbrem rozkvétá,
tytam jsou i milostné zmatky,
stává se ze mne poeta...

Vychutnávám si chvíle žití,
co kdyby byly poslední?
Hvězdičky na obloze svítí,
duše o krásách světa sní...
 07.07.2023 03:11
Hledač 01: Pokud je to tak, jsem rád! :-D
Porozhlédni se u mne, třeba tě ještě něco osloví...;-)
 06.07.2023 22:31
Nádhera! Celé mi to tak nějak bodlo.. díky:)
 06.07.2023 21:04
Sasanka:
Smířen jsem, květinko,
s tím, co pak přijde,
zasním se malinko,
a když zas vyjde

ten Punťa žlutavý
na modré nebe,
Músa se dostaví,
srdce nezebe...

Do veršů stáčet zas,
chci nektar krásy,
než přijde i můj čas,
svíčku mi zhasí...
:-D
 06.07.2023 19:07
Zmatené veršíky
život co prchá
kašli na zvyky
zůstaň poeta.
 04.07.2023 22:53
koiška: Kouzlím jen trochu se slovíčky, Jani. :-D
 04.07.2023 22:44
A kouzelný poeta...
 03.07.2023 22:53
Dandy: I od smíchu můžeš mít vrásky kolem úst, ale ty působí vesele...:-)
 03.07.2023 16:27
Život prchá .
Vrásky vrývaj však ne vždy smutně se oči dívaj
 03.07.2023 15:06
Psavec: To máš pravdu! Ale kousíček nám ho ještě zbyl tam uvnitř nás...:-D
 03.07.2023 15:05
Hanulka: Ano, to je, Hanulko! Do svého nitra je třeba vcházet bez klepání...:-)
 03.07.2023 14:30
Mládí prchlo zatraceně rychle.
 03.07.2023 13:22
 Hanulka
Býti poetou je krásné ! Děkuji !

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.