Omen

V tmavém stínu samoty zůstávám,
V srdci světa zklamání se vznáší.
Osamělost mě pevně objímá,
A smutek mým jediným společníkem zůstává.

Bez šepotu a bez úsměvů sladkých,
Putuji osamělou krajinou duše.
Všechny naděje jsem ztratil na cestě,
Osamělost doprovází mne na cestách vratkých.

Vzduch je plný ticha a nepatřičné prázdnoty,
Srdce pláče, ale nikdo neslyší.
Vnitřní bolest hluboko do mne se vrývá
Osamělost je temným tajemstvím, tak už to bývá.

Možná se ztratím v tomto oceánu samoty,
Bez naděje na záchranu nebo útěchy.
Mé sny se promění ve stíny zmaru,
Osamělost a já co vysokou hru hraju.

Tak zde stojím, na kraji propasti,
Osamělostí obklopen a zlomen.
Cítím, že naděje mne opouští,
Osamělost je můj životní omen.