38

Všechna ta rozšafnost a bohémství
do trychtýře ke skřítkům padá
metafory totálního opilectví
kdy jsem jel beamy na ex a víno červený
ta doba scvrkla se jak rozinka
zrnka vzpomínek na pláži věčných ústrků
přejdeš ještě vůbec hory?

Vysušenej jak palice z půdy
přijdeš si pod věčným tlakem hodin
první den tvých božských třiceti osmi let
ani oholit na oslavu se nestihneš, nevadí
stejnak tam budeš sedět sám