Afrodité závistí takřka zešílela,
bohyní krásy jsi přeci Ty.
Tvé kadeře svázané v dva copy,
budí rozjařené pocity.
Zelené perly v tmavém rámu,
dívají se na mě a já se vzdávám.
Linie, co mě zbaví smyslu,
a své myšlenky pak neovládám.
Tvůj polibek uvalil mě do extáze,
chci ho cítit do konce mých věků.
Zachvátil mě stendhalův syndrom,
způsobený od doteků.
Zjistil jsem, jak horu štěstí zdolat,
stačilo do Tebe se zamilovat.
bohyní krásy jsi přeci Ty.
Tvé kadeře svázané v dva copy,
budí rozjařené pocity.
Zelené perly v tmavém rámu,
dívají se na mě a já se vzdávám.
Linie, co mě zbaví smyslu,
a své myšlenky pak neovládám.
Tvůj polibek uvalil mě do extáze,
chci ho cítit do konce mých věků.
Zachvátil mě stendhalův syndrom,
způsobený od doteků.
Zjistil jsem, jak horu štěstí zdolat,
stačilo do Tebe se zamilovat.
27.05.2023 23:09
Taky mě první napadlo,jak si to u Afrodity rozházel :D No hned zatím, že staří bohové jsou přežitek. Jak řekl Subotaj Conanovi: Můj Bůh je věčná obloha a tvůj Bůh, žije pod ní ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.