Sebraná haiku část 2.

od kdy tak hrubé?
zkoumám a nepoznávám
po tmě tvé dlaně



čekání na vlak –
v neděli ráno spílám
letnímu času



fragmenty rukou
a dětské tváře ze tmy –
noc lampionů




socha po dešti –
v klíně model atomu
a květy sakur




na říčním břehu –
topol prohnutý větrem
kvete u země




letos šest stehů
vloni zlomená ruka ---
a dál, Ježíšku?




vysoko k nebi
unáší vítr draky
a dětský pohled




v podzimním keři ---
mezi žlutou a žlutou
prosvítá vrabec



večer všech svatých ---
průvan vynáší oknem
usazený prach




ukolébavka –
noční můry zůstaly
dneska za oknem



kamenné schody
vůně skořice a tvá
smrtelná postel




třicet let SINGER
t-d-d měkce, přesně
očima jinde




zatím jen vítr –
copak nám nese, tati
do roviny z hor




tu vůni mám rád;
obracím zvolna stránky –
chrám plný květů




rozednívá se –
pomalu rozeznávám
větve od havranů




na staré trati
uhýbá pouze větru
rudý vlčí mák





zima je dlouhá
a pod ledem dokořán
temné oči ryb




ty zimo pláče
a roztahuje křídla
mrtvého ptáka




naučíš mě tati
jak porazit draka?
ptá se v horečkách




spouští větvičku
jako by kladla došky –
domečky skřítků




tři třicet; v jednu
pět dni po konci světa –
naše Viktorka



vánoční úklid –
letos vyhodím všechna
svá stará slova





hnízdečko v keři –
květy šípku ukryly
zmrzlá ptáčata




bělásek přistál
na leknínovém květu –
k nerozeznání




Pomóóóc, Mamííí! Řve
ze stojanu na kola
hlava dítěte



v hliněném džbánu
s kresbou jarního deště
prasklé dno. Podzim.



vylétl z klece
maličký žlutý ptáček –
kočka dopila